Jak to vidím
14.01. 2009IZRAEL V GAZE A POKROUCENÁ LOGIKA
K ozbrojenému konfliktu mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás toho již bylo (a jistě ještě bude) řečeno a napsáno mnoho, přičemž slouží ke cti mnoha českých komentátorů, že se nevydali snadnou cestou konformity s celosvětovou protiizraelskou hysterií. Přijetí takové pozice je přitom velmi snadné: izraelských obětí je relativně málo, zabitých Palestinců jsou již stovky (a média je vděčně ukazují) a mnoho z nich jsou civilisté. K emotivně podbarvenému závěru, že Izrael je útočníkem a Palestinci v pásmu Gazy jeho obětí, je jen krůček.
Ve skutečnosti je takový závěr příznakem zcela pokroucené logiky, která hodnocení vztahů Izraele s jeho sousedy bohužel doprovází prakticky od jeho založení. Jednou ze základních příčin tohoto směru uvažování je nepochopení taktiky, kterou Hamás ve svém boji proti Izraeli používá. Jeho představitelé samozřejmě dobře vědí, že hlavní deklarovaný cíl, zničení izraelského státu, je asi stejně pravděpodobné jako nastolení globálního kalifátu, o které nominálně usiluje Al-Káida. Hamás je ovšem teroristickou organizací a jako takový dobře ví, že jednou z nejúčinnějších zbraní v jeho arzenálu je ovlivňování veřejného mínění. Schopnost nejrůznějších teroristických organizací vydávat se před očima světové veřejnosti úspěšně za bojovníky za svobodu dává bohužel Hamásu v tomto ohledu za pravdu.
Taktika, kterou Hamás používá, je v podstatě jednoduchá: Teroristé dobře vědí, že Izrael si nemůže dlouhodobě dovolit nereagovat na raketové útoky proti svému území. Na rozdíl od Hamásu totiž izraelská reprezentace vnímá velmi silně odpovědnost za každého izraelského občana a je ze své podstaty povinna zasáhnout proti těm, kdo ji ohrožují. V okamžiku, kdy se tak stane (jako nyní v Gaze), přistoupí Hamás k dalšímu kroku, jímž se schovávání se za civilisty a civilní infrastrukturu. Ačkoliv izraelské ozbrojené síly při svých operacích usilují o minimalizaci civilních obětí, v podmínkách boje v husté městské zástavbě je tento cíl jen obtížně splnitelný. Hamás navíc dělá vše pro to, aby civilních obětí na palestinské straně bylo co nejvíce, čehož následně využívá ve své mediální strategii. Smutné je, že veřejnost v mnoha zemích tuto cynickou hru, kterou Hamás hraje s obyvateli území, jež by měl nominálně spravovat, akceptuje a podporuje. Pokroucená logika, která vidí Izrael jako nezodpovědného útočníka a Palestince jako nevinnou oběť, se tím rozebíhá na plné obrátky.
Skutečný stav věcí je přitom přesně opačný: Hamás nemá sebemenší právo útočit na izraelské civilní cíle, zatímco Izrael má plné právo se proti takový útokům rozhodným způsobem bránit. Izraelské akce směřují proti vojenské infrastruktuře Hamásu a proti jeho ozbrojencům. Snaha šetřit v maximální možné míře životy palestinských civilistů je nepopiratelná, její naplnění však maří záměrná strategie Hamásu, který obyčejné Palestince používá jako živý štít. Nic víc, nic míň. Je zarážející, kolik lidí odmítá tyto prosté souvislosti vidět.
