Jak to vidím
27.04. 2009O VOJÁCÍCH, PRESTIŽI A PÁDU VLÁDY
O negativních dopadech pádu vlády Mirka Topolánka na mezinárodní prestiž České republiky toho bylo napsáno mnoho. Bylo by však dobré nezapomínat, že kromě zhoršení postavení České republiky v EU hrozí i mnohem hmatatelnější důsledky.
V uplynulých dnech a týdnech se objevily mimořádně znepokojivé informace o vnitřních problémech ve Special Operations Group (SOG) vojenské policie, jejíž příslušníci jsou nasazeni do bojových operací v Afghánistánu. Spory mezi vojáky a veliteli přitom nejsou něčím, co by typicky provázelo české vojenské mise v zahraničí. Ty byly až dosud spíše jakousi ‚výkladní skříní‘ naší zahraniční politiky, ukázkou, že Češi umějí fungovat jako součást mezinárodních operací stejně dobře jako tradiční členové NATO.
Události v SOG se tak – bohužel - zřejmě stanou první výraznou kaňkou na dosud vynikající pověsti, kterou si čeští vojáci u svých zahraničních kolegů vydobyli. I tady jde o prestiž, samozřejmě. Problémem je, že v současné situaci, kdy je jedna vláda na odchodu a nová ještě nefunguje, je vážně ohrožena schopnost ministerstva obrany tento problém energicky a hlavně rychle vyřešit. To bude mimo jiné vyžadovat koncepční zamyšlení nad strukturou zvláštních sil v rámci české armády (ODS možné řešení navrhovala již ve svých koncepčních dokumentech před volbami 2006).
Nejde tu ale pouze o prestiž. Pokud jsou problémy v jednotce takového rázu, jak byly prezentovány, hrozí reálné nebezpečí, že odkládání jejich řešení může vyústit v tragédii. Napětí, kterému jsou vojáci v Afghánistánu nuceni čelit, těmito vnitřními konflikty zbytečně narůstá a spolu s ním riziko chyby, která může někoho stát život. Nový ministr obrany, ať už jím bude kdokoliv, by si měl rychlé a účinné vyřešení tohoto problému předsevzít jako jeden ze svých prioritních úkolů. Na politikaření v tomto případě není čas.
