Záliby
Zamýšlím-li se nad tím co o sobě napsat ze svého soukromí, pak bych měl psát asi nejspíše o svých koníčcích. Jako snad každý jiný, tak i já musím říci, že rád poslouchám hudbu, podívám se na nějaký film a obdivuji i historické skvosty, které nám zanechali naši předkové v dávných dobách.
Dnes už je spíše historií doba, ve které jsem býval vcelku sportovním člověkem, byť žádný z fyzicky náročných sportů jsem neprovozoval na vyšší než průměrné úrovni. Pouze fotbal. Od mladších žáků až do dorostu jsem "kopal" za Sokol Opatovice nad Labem (malé městečko mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, známé pokladem z Jiráskových Starých pověstí českých a elektrárnou). Tady se mi podařilo zakopat si krajský přebor, než jsem zlenivěl a bylo po fotbalové kariéře. Asi od šestnácti jsem přičichl k poněkud nemasovému sportu, který mnozí ani za sport nepovažují – začal jsem hrát dráhový golf, známější spíše jako rekreační zábava minigolf. Pokud se snažíte vyniknout, je to však parádní dřina a denní několikahodinový trénink stejně jako v jiných sportech. Mě se to podařilo, stal jsem se součástí týmu Spartaku Praha 4, který hrál v polovině osmdesátých let 1. ligu. Několikrát jsem se účastnil i Mistrovství republiky. S ubývajícím volným časem ubývalo i tréninku a výsledek se dostavil záhy – přestal jsem být konkurenceschopný. A tak se i v tomto "šťouchání do balónku" ze mne stala "veřejnost". Tyto mé aktivity v době, kdy jsem si o jakékoliv veřejné aktivitě mohl nechat jenom zdát, skončily po roce 1989.
Dodnes si s chutí, ale už poměrně neuměle, zahraji minigolf i dnes. Snad právě proto jsem i já podlehl módní vlně hraní golfu, zdánlivě podobné leč odlišné. Dnes je pro mne skvělou příležitostí odreagovat se a načerpat nové síly. Jen bohužel času je na něj velice málo. Jsem tedy dnes převážně velmi vděčným pasivním specialistou na jakýkoliv sport na televizní obrazovce.
Mou velkou zálibou, která mi vydržela celý život, je vášnivé a při každé příležitosti praktikované čtení sci-fi. Čím starší, tím jsem i specializovanější čtenář tohoto žánru. Vědeckofantastická literatura typu pohádek pro dospělé, tedy fantasy, nikdy nezůstane nepřečtena. Ať se zde děj vyvíjí pro hlavního hrdinu (hrdinku) třeba i více než několik tisíc stran velmi, ale skutečně velmi špatně a nakonec zlého (zlou) boha (bohyni), démona (démonku), krále (královnu), trolla (trollku), trpaslíka (trpaslici), čaroděje (čarodějnici) nebo obra (obryni) (NEHODÍCÍ SE ŠKRTNĚTE !!) porazí, tak se stejně šťastně ožení (vdá), počne (porodí) potomka a obvykle znesmrtelní. To se v opravdovém životě děje skutečně jen velmi, velmi zřídka, ale je to krásné a tak si o tom čtu. Rád s nadšením a bohužel málo, vždyť času je vážně nemnoho.
Neměl bych ani zapomenout na svou lásku k zvířátkům. Mám doma 2 psy, kočičky a papouška, ale raději Vám nebudu prozrazovat, jestli mluví…..
A abych nezapomněl, zbožňuji mariáš. Strašně dlouho jsem si už ale pořádně nezahrál. Tak kdyby někdo z vás, kteří jste se dočetli až sem a jste ochotni mě přizvat do nějaké vaší mariášové party, dejte vědět. Ozvěte se mi ! Prosím ! Takový liciťáček, to je přeci pošušňáníčko.
